Valašské Meziříčí – Wikipedie

Poprvé se Meziříčí připomíná v roce 1297, městem je nazýváno od roku 1377. Původně se nazývalo jen Meziříčí, přívlastek Valašské dostalo teprve v 18. století, ojediněle se objevuje roku 1718, do té doby bylo nazýváno Meziříčí nad Bečvou nebo Meziříčí pod Rožnovem. Vzniklo na levém břehu Rožnovské Bečvy. Na pravém břehu byla založena obec Krásno, roku 1491 povýšená na městečko. Přestože Meziříčí a Krásno měly po několik staletí společnou vrchnost, k jejich spojení v nynější Valašské Meziříčí došlo až v roce 1924; Valašské Meziříčí se tak stalo největším městem na Valašsku. V obou obcích kvetl obchod a řemesla, ale ničily je války, morové epidemie a požáry.

Významným šlechtickým rodem zde byli Žerotínové, kteří nad Bečvou vybudovali renesanční zámek, jenž je v současné době jednou z nejrozsáhlejších kulturních památek v okrese. V druhé polovině 16. století bylo obehnáno kamennými hradbami. Za třicetileté války bylo několikrát poničeno útoky obou stran tak, že některé domy na předměstí, ale i uvnitř hradeb, již nebyly nikdy obnoveny. Hradby byly rozbořeny v polovině 19. století. Náměstí i s přilehlými ulicemi je však pouze torzem někdejšího původně středověkého města. Toto území je ohraničeno dnes již neexistujícími městskými hradbami a od 10. září 1992 je vyhlášeno městskou památkovou zónou (MPZ). Budova radnice pochází z roku 1677, od roku 1850 v ní bylo sídlo okresního úřadu a soudu.

Od roku 1850 bylo Meziříčí sídlem okresního hejtmanství. Zatímco ve 2. polovině 19. století však vznikaly v Krásně n. B. průmyslové podniky, sklárny, továrny na hospodářské stroje, výrobu kůží, textilu, keramiky, klobouků atd., byly v Meziříčí zřizovány střední a průmyslové školy; k nejstarším patřil Spolek katolických tovaryšů 1855. V roce 1863 přišel do Meziříčí advokát dr. Alois Mikyška. Jeho veřejná a politická práce ovlivňovala čtyřicet let veškeré dění města a celého Valašska. V roce 1871 bylo založeno gymnázium, o tři roky později byla zřízena odborná škola pro zpracování dřeva. Jistou zvláštností v meziříčském školství bylo dívčí gymnázium. Jako sídlo prvních českých středních škol na severovýchodní Moravě, muzeí a řady spolků bylo nazýváno Valašskými Athénami. Od konce 19. století navštěvoval město za svých letních pobytů v Podlesí „Na Žabárně“ Tomáš Garrigue Masaryk se svou rodinou, který se stal později poslancem za Valašsko ve Vídeňské říšské radě. Jeho hojně navštívená přednáška z 30. března 1907 zde v tomto roce vyšla i knižně (O klerikarismu a socialismu). V roce 1908 zde Rudolf Schlattauer založil první gobelínovou školu na českém území. Dnes se jmenuje Moravská gobelínová manufaktura. Velký význam hospodářský, kulturní a společenský měly pro život města a celého Valašska také tiskárny.

Po roce 1945 se město stalo jedním z center chemického a sklářského průmyslu. V roce 1960 byl zrušen okres Valašské Meziříčí a Valašské Meziříčí tak přestalo užívat status okresního města, kterým se mohlo pyšnit 110 let.^[2]

^{Zdroj - Wikipedia.org}